"Třetí anděl vylil koflík svůj na řeky, i obráceny jsou...
"I treæi anðeo izli èašu svoju na reke, i posta...
Tehdy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, řkoucí:
A sedmi anðeo isprazni svoju posudu, a sa neba se zaèu glas
Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří... i vyšel-, Ty!
Sedmi anðeo slomi peèat baci ga u vazduh i pojavi se... TI!
Blázen muž, který si postavil dům svůj na písku.
"Blesav èovek izgradi svoj dom na pesku".
"A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.
"Stoga tko god sluša ove moje rijeèi I radi po njima, Smatrat æu ga mudracem.
A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku."
I svatko tko sluša ove moje rijeèi I ne radi po njima Bit æe kao lud èovjek Koji gradi kuæu na pijesku. "
Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.
I stiže Lavan Jakova; a Jakov beše razapeo šator svoj na gori, pa i Lavan takodje razape svoj s braćom svojom na gori Galadu.
Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.
I brže poskidaše svi na zemlju vreće svoje, i razrešiše svaki svoju vreću.
A tak odšed odtud, nalezl Elizea syna Safatova, an oře, a dvanáctero spřežení před ním, sám také byl při dvanáctém. A jda mimo něj Eliáš, uvrhl plášť svůj na něj.
I otide od njega i nadje Jelisija, sina Safatovog gde ore, i dvanaest jarmova pred njim, a sam beše kod dvanaestog; i idući mimo nj Ilija baci na nj plašt svoj.
Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.
I tako okićen pohitaj, sedi na kola za istinu i krotku pravdu, i desnica će tvoja pokazati čudesa.
Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
Izlij gnev svoj na narode koji Te ne znaju, i na carstva koja ne prizivaju Tvoje ime.
Synům Chóre, žalm a píseň. Základ svůj na horách svatých.
Šta je sam osnovao na gorama svetim,
Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.
Izlij gnev svoj na narode koji Te ne poznaju, i na plemena koja ne prizivaju ime Tvoje, jer proždreše Jakova, proždreše ga da ga nema, i naselje njegovo opusteše.
A rci jim: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já pošli, a vezmu Nabuchodonozora krále Babylonského, služebníka svého, a postavím stolici jeho na tomto kamení, kteréž jsem schoval, i rozbije majestát svůj na něm.
I reci im: Ovako veli Gospod nad vojskama, Bog Izrailjev: Evo, ja ću poslati i dovesti Navuhodonosora cara vavilonskog, slugu svog, i metnuću presto njegov na ovo kamenje koje sakrih, i razapeće carski šator svoj na njemu.
Jižtě skončení nastalo tobě; nebo vypustím hněv svůj na tě, a budu tě souditi podlé cest tvých, a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé.
Dodje ti kraj, i pustiću gnev svoj na te, i sudiću ti po putevima tvojim i obratiću na te sve gadove tvoje.
Již tudíž vyliji prchlivost svou na tě, a docela vypustím hněv svůj na tebe, a budu tě souditi podlé cest tvých, a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé.
Sada ću odmah izliti jarost svoju na te, i navršiću gnev svoj na tebi, i sudiću ti po tvojim putevima, i obratiću na te sve gadove tvoje.
Ale zpurně se postavovali proti mně, aniž mne chtěli slyšeti, aniž kdo ohavnosti očí svých zavrhl, a ukydaných bohů Egyptských nezanechali.Protož jsem řekl: Vyleji prchlivost svou na ně, a vyplním hněv svůj na nich u prostřed země Egyptské.
Ali se odvrgoše od mene, i ne hteše me poslušati, nijedan ih ne odbaci gadova ispred očiju svojih, i gadnih bogova misirskih ne ostaviše; zato rekoh da ću izliti jarost svoju na njih da izvršim gnev svoj na njima usred zemlje misirske.
I vydadí se nad tebou v naříkání, a řeknou tobě: Jak jsi zahynulo, ó město, v němž bydleno bylo pro moře, město slovoutné, ješto bylo pevné na moři, ono i s obyvateli svými, kteříž pouštěli strach svůj na všecky obyvatele jeho!
I naricaće za tobom i govoriće ti: Kako propade, slavni grade! U kome življahu pomorci, koji beše jak na moru, ti i stanovnici tvoji, koji strah zadavahu svima koji življahu u tebi.
Kterýž vzdělal na nebesích paláce své, a zástup svůj na zemi sšikoval, kterýž může zavolati vody mořské, a vyliti ji na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin.
On je sagradio sebi kleti na nebu i svod svoj osnovao na zemlji; zove vode morske i izliva ih po zemlji; ime Mu je Gospod.
Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě,
Zato dakle ako prineseš dar svoj k oltaru, i onde se opomeneš da brat tvoj ima nešto na te,
A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.
Svaki dakle koji sluša ove moje reči i izvršuje ih, kazaću da je kao mudar čovek koji sazida kuću svoju na kamenu:
A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku.
A svaki koji sluša ove moje reči a ne izvršuje ih, on će biti kao čovek lud koji sazida kuću svoju na pesku:
Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
Kao što ni Sin čovečiji nije došao da Mu služe, nego da služi i da dušu svoju u otkup da za mnoge.
Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýžto obořila se řeka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.
A koji sluša i ne izvršuje on je kao čovek koji načini kuću na zemlji bez temelja, na koju navali reka i odmah je obori, i raspade se kuća ona strašno.
I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země.
I Onaj što sedjaše na oblaku baci srp svoj na zemlju, i požnjevena bi zemlja.
I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího.
I baci andjeo srp svoj na zemlju, i obra vinograd zemaljski, i metnu u kacu velikog gneva Božijeg.
I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.
I ode prvi andjeo, i izli čašu svoju na zemlju; i postaše rane zle i ljute na ljudima koji imaju žig zverin i koji se klanjaju ikoni njenoj.
Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.
I drugi andjeo izli čašu svoju u more; i posta krv kao od mrtvaca, i svaka duša živa umre u moru.
Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.
I treći andjeo izli čašu svoju na reke i na izvore vodene; i posta krv.
Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm.
I četvrti andjeo izli čašu svoju na sunce, i dano mu bi da žeže ljude ognjem.
Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest.
I peti andjeo izli čašu svoju na presto zverin; i carstvo njeno posta tamno, i žvakahu jezike svoje od bola.
Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce.
I šesti andjeo izli čašu svoju na veliku reku Eufrat; i presahnu voda njena, da se pripravi put carevima od istoka sunčanog.
Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.
I sedmi andjeo izli čašu svoju po nebu, i izidje glas veliki iz crkve nebeske od prestola govoreći: Svrši se.
0.55571913719177s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
"Drugi anðeo izli èašu svoju u more. 